Základní kolo Svojsíkova závodu okresu Zlín 2019

Odkaz na závod

Svojsíkáč z pohledu hlídky Orlů

Dne 4. Května 2019… MĚ PROBUDIL BUDÍK A VZPOMĚL JSEM SI NA TO ŽE MÁME SVOJSÍKÁČ! (Radost ve mně ironicky překypovala.) Začalo to tak, že v 7 hodin ráno jsme měli sraz před radnicí, kde si pro nás měl přijet autobus, který nás měl odvést do.. Už ani nevím jak se to místo – ehm.. spíš díra – jmenovala.

Kukyho poznámka: Bylo to v obci jménem Vlčková, poblíž Fryštáku.

No prostě jsme na místo přijeli s tím, že Hamoun a Honza se vyhýbali sociálnímu prostředí a tak si tam radši dojeli svou fárou. Šli jsme několik metrů, až jsme došli k takové louce kde bylo už mnoho oddílů z okresu. Několik hodin jsme čekali, až závod začne a bude řada na nás.

Co by to bylo za závod, kdyby náš tým neměl taktiku! Náš cíl byl porazit Pozlovice a Otrokovice (Pozlovice, protože tam někteří měli spolužáka a Otrokovice, protože už od pohledu na ně… nikdo z nás přece nechce být poslední.) Po hodinách čekání jsme čekali ještě několik hodin a potom ještě hodinu na to až odstartujeme.

KONEČNĚ už jsme na řadě (startovali jsme pátí)!

Nyní vám ukážu postupně, jaké bylo pořadí stanovišť s daným tématem:
0. Odhad délky trasy,
1. mapy,
2. „kimovka“ (poznávačka ptáků),
3. poznávání všelijakých rostlin,
4. hledání v knihách informace do textu,
5. nejsem si jistý, ale pokud si vzpomínám, tak to byli šifry,
6. zdravověda.

První startovní úkol byl, že jsme měli odhadnout (nebo možná nějakým způsobem podle bohyně Č. vypočítat) délku trasy, po které půjdeme (bez mobilů!).
O 3-4 kilometry jsme se minuli, těsně, no. Rádce naší hlídky, který si tento úkol tak nějak vzal na starost, to zakončil slovy

ehm.. aha, já jsem to asi nějak špatně vynásobil… Kuky, kde nastala chyba v našem výpočtu?

Piškot

Moje myšlenky, jak to skončí, jsem se snažil nevyjadřovat. Naštěstí jsme
neztráceli hlavu a šli jsme jako parta sociopatů skrz na skrz zkratkami, díky kterým jsme dohnali tým před námi.

Chvilku potom bylo první stanoviště, kde jsme měli pracovat s buzolou, mapou, atd. Měli jsme plný počet bodů, stejně tak i na příštím stanovišti.

Potom rostliny, kde jsme si celkem věřili, jenže materiály pro poznávačku rostlin tam měli dost podivné.. Bylo to na nás prostě moc lehké, tak jsme udělali pár chyb. Ztratili jsme naštěstí jenom pár bodů.

Cestou na další stanoviště jsme špatně odbočili a vzhledem k tomu, že jsme šli z kopce tak se nám nechtělo vracet, takže jsme to vzali bahnitou zkratkou. Naštěstí jsme došli na správné stanoviště a ještě k tomu v dobrém času.

Na stanovišti bylo úkolem hledat požadované informace v knihách. Tady jsme taky body ztratili, ale jen trošku, podle mého názoru to bylo asi nejtěžší stanoviště.

Na šifrovacím stanovišti jsme se rozdělili na dva týmy. Jeden tým posílal zprávu, druhý tým zprávu luštil a měl přijít na původní text. Byli jsme od sebe vzdáleni asi 15 metrů a nesměli jsme mluvit. Jako komunikační protokol jsme si zvolili morseovku.

Kdyby někoho náhodou zajímalo jak probíhá takové předávání zpráv.

Poté zdravověda, ve které by jsme možná měli taky hodně bodů, ale místo uvedení figuranta do takzvané stabilizované polohy jsme na něho položili nějaký zlatý alobal aby neztrácel teplo. Taky jsme se ptali figuranta, zda nemá žízeň, což se porotě očividně moc nezamlouvalo. Díky tomu jsme měli o polovinu bodů méně.

Už jen pár kroků a došli jsme nakonec. Na to že jsme vyšli pátí tak jsme došli druzí!

Několik hodin deštivého čekání pod střechou, zahřívání se hrou na Pakoše a tzv. Podkopávanou uběhlo a potom KONEČNĚ nastalo vyhodnocení.

Kladli jsme si otázku jak za 10 miliónů peněz v CHCETE BÝT MILIONÁŘEM, zda budeme první, nebo poslední. Vyhlašovalo se od desátého místa, bylo asi 13 týmů. Jak postupně vyhlašovali hodnotnější a hodnotnější místa, někteří trochu ztráceli naději s tím, že budeme 13., 12., nebo 11.

Bohyně Č. nám ale darovala 1. místo! Cíl jsme splnili, porazili jsme Pozlovice a Otrokovice.

Jako výherci jsme místo 10,000,000 korun dostali petang, který vzal nečlen naší hlídky a rádce naší družiny Berťa a šampáňo, díky kterému asi chytneme infekci, protože jsme neměli skleničky.

A už jsme jeli jenom do našich domovů autama a ne autobusem. Týna byla naštvaná, že jsme na rozdíl od skautek měli první místo, a někde sehnala, že měly stejně bodů jako my, machři Orli.. Ráďa Novotný pařil během cesty nejlepší hru na mobile s názvem Dogeminer. Určitě doporučujeme. To je konec a přejte nám hodně zdaru v krajském kole.

Mára

Toto dílo bylo zveřejněno uživatelem Lukáš Dulik pod licensí Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International
Založeno na práci dostupné zde: https://docs.google.com/document/d/17pjfYXFSJ12gBiDMmaw5hiIwslTqrvY2MyydklEELts/edit?usp=sharing